Samopal PPS 43 „Sudajev“ byl vyvinut jako náhrada samopalu PPSh 41 „Špagin“. Stalo se tak na základě požadavků vedení Rudé armády, které požadovalo lehčí a výrobně méně náročnou zbraň s nižší kadencí než měl PPSh 41. Konstruktér zbraně Alexej Sudajev vycházel při své práci z návrhu samopalu por. Bezručka-Vysockého z Dzeržinského dělostřelecké akademie. A zadání se mu podařilo splnit na výbornou. Počet třískově obráběných součástí se snížil na naprosté minimum. V maximální míře se využívalo lisování z plechu a následné spojování pomocí nýtů. Dokonce i svařování je omezeno na minimum. Díky tomu se doba nutná k výrobě jednoho samopalu snížila o téměř dvě třetiny na pouhých 2,7 normohodin a spotřeba surové oceli poklesla z 13,9kg na 6,2kg. To po náběhu výroby umožňovalo vyrábět až 350 000 nových samopalů měsíčně. Ale to již trochu předbíhám událostem. Samopal byl v roce 1942 přijat do výzbroje pod označením PPS 42. Zbraň byla vyráběna v menším měřítku již během obléhání Leningradu. Samopalů modelu 42 bylo vyrobeno jen něco málo přes 45 000 kusů. Většina z těchto zbraní byla přidělena vojákům na Leningradské frontě. Teprve v následujícím roce se rozeběhla skutečně masová výroba těchto samopalů, které byly na základě poznatků z jejich bojového nasazení poněkud upraveny a přeznačeny na PPS 43 (ППС - "Пистолет-пулемёт Судаева"). Výroba samopalů PPS 43 probíhala až do roku 1946 a během této krátké doby spatřilo světlo světa více než dva miliony těchto zbraní.

Samopal PPS 43 má stejně jako jeho předchůdce neuzamčený dynamický závěr a střílí z otevřeného závěru. Přes jeho maximální jednoduchost najdeme na tomto samopalu několik progresivních prvků, jakými je například manuální pojistka, pomocí které je možné zajistit závěr proti pohybu v obou jeho krajních polohách, jednoduchá úsťová brzda, chromovaný vývrt hlavně nebo výměnný zápalník. Naopak spoušťový mechanismus je maximálně jednoduchý a umožňuje pouze střelbu dávkou. Spoušť má sice delší chod (cca.17mm), ale poměrně příjemný odpor, jehož hodnota kolísá mezi 1,6 až 1,8kg. Jednoduchá mířidla jsou tvořena dvouplátkovým překlopným hledím určeným pro střelbu na 100 a 200 metrů a stranově i výškově regulovatelnou muškou. Sklopná pažba je jištěna západkou pouze ve vyklopené poloze. Uzamčení pažby v této poloze bylo u námi zkoušeného exempláře kupodivu téměř bez vůle. Konstrukce zbraně je ve srovnání s dnešními zbraněmi tak jednoduchá, že když ji poprvé rozeberete, máte neodbytný pocit, že v ní něco schází. Přesto, anebo právě proto samopal poměrně spolehlivě funguje. Jen je třeba si dát pozor na správné doražení zásobníku. „Sudajev“ prostě není žádná fajnovka a vyžaduje trochu hrubší zacházení. Ve srovnání se „Špaginem“ je nepoměrně lehčí a skladnější a díky tomu také snáze ovladatelný. Zpětný ráz bych popsal jako příjemně měkký a zdvih ústí hlavně při střelbě krátkými dávkami jako dobře kontrolovatelný. Čím vás však „Sudajev“ určitě neoslní to je přesnost střelby. Lehká zbraň střílející z otevřeného závěru, ještě k tomu pouze dávkou v kombinaci s poměrně hmotným závěrem umožňuje vést efektivní střelbu tak maximálně na 50 metrů. My jsme stříleli na tuto vzdálenost z polohy vleže na terč o velikosti lidské postavy a dosahovali jsme přibližně 70% úspěšnosti. S přihlédnutím k těmto výsledkům považuji kalibraci mířidel až do 200 metrů za přehnaný optimismus. Nicméně samopaly jsou zbraně určené pro boj zblízka nejčastěji do 50 metrů. Další vlastností, která nás u „Sudajeva“ zaujala je kolísající kadence při střelbě dlouhou dávkou. Samopal se při nepřetržité střelbě jakoby „zakoktává“. Také je třeba dát si při případné koupi tohoto veterána pozor při výběru zásobníků. Válečná výroba příliš nevynikala precizností a jejich rozměry se někdy dost liší. Některý jde do šachty zasunout zlehka a některý tam naopak dostanete jen za použití hrubého násilí. Přestože, je PPS 43 Sudajev svou konstrukcí i kvalitou výroby zbraní ryze „druhoválečnou“, jeho služba spolu s Druhou světovou válkou zdaleka neskončila. Naopak se v rukách vojáků i povstalců zúčastnil ještě mnoha lokálních konfliktů po celém světě. Za zmínku určitě stojí Korejská válka (1950-1953) a válka ve Vietnamu (1956-1975). Koneckonců jako součást výzbroje různých povstaleckých uskupení si příležitostně zaválčí i dnes a to především na neklidném africkém kontinentu.

Ráže ..............................................................................7,62x25 / 7,62 Tokarev
Hmotnost...................................................................... 3,04kg
Délka hlavně................................................................. 243mm
Celková délka.............................................................. 615/820mm
Kadence.........................................................................500-600 r/m
Naměřený odpor spouště......................................... 1,6-1,8kg
Kapacita zásobníku.....................................................35 nábojů

Sudajev - chování při střelbě

Sudajev-rozebírání

 obrázky:

autor

armedbutnotdangerous.blogspot.cz

tsushima.su

forumcommunity.net