Chiappa M1-22

Samonabíjecí karabina z produkce Italské firmy Chiappa se dodává v obyčejné papírové krabici se dvěma zásobníky na 10 nábojů ráže 22 LR. Tuto malorážku jsme zkoušeli spolu s její větší sestrou modelem M4-22. Opět mohu napsat, že na první pohled na mne udělala velmi dobrý dojem. Zbraň je lehounká s pěknou dřevěnou pažbou. Co se mi už líbilo méně je poměrně rozsáhlé použití plastů v konstrukci zbraně. Plastový je lučík spolu se zásobníkovou šachtou, zásobníky, přední hlavňová objímka s pláštěm hlavně a imitací záchytu bodáku. Dále jsou plastová mířidla, což mi vadilo asi nejvíce. Na jejich obhajobu musím říci, že hledí je výškově i stranově stavitelné. Navíc je připevněno na liště umístěné na pouzdře závěru a po jeho sejmutí je možné ho nahradit hledím kovovým, případně jinými mířidly. Rovněž na přesnost střelby neměla tato skutečnost vliv. Dokonce jsme s ní dosahovali o něco lepších výsledků než s modelem M4-22. Jsem ale přesvědčen, že to způsobila pravděpodobně stabilnější poloha při střelbě v leže, kterou lze lépe zaujmout díky kratšímu zásobníku.

Samotná střelba z této malorážky je opravdu zábavná a nadmíru příjemná. Zbraň je velmi lehká snadno ovladatelná a zpětný ráz je jen symbolický. Při testování jsme používali levné náboje 22LR HV značky CENTURION od Mexické firmy Aquila, stejně jako při testech modelu M4-22. Bohužel u M1 jsme se neobešli bez závad. Občas se stalo, že závěr úplně nedoběhl do své přední polohy. Scházelo mu jen několik desetin milimetru, ale zápalník už neodpálil náboj. Při opětovném napnutí spoušťového mechanizmu byl vždy náboj odpálen. Domnívám se, že za to může složitější konstrukce závěru, kdy se spolu se závěrem pohybuje i na danou ráži poměrně hmotná napínací páka. Náboje 22 LR nemají energie zrovna nazbyt a pokud je některý náboj poněkud slabší, už si s poměrně hmotným závěrem neporadí. Další nectností je skutečnost, že vzhledem k umístění vytahovače nám zbraň občas vyhodila vystřelenou nábojnici na hlavu, nebo za límec. Stejně jako u modelu M4-22 podavač zachycuje po posledním vystřeleném náboj závěr v zadní poloze. Protože však závěr nic jiného nedrží, po vyjmutí zásobníku doběhne automaticky do přední polohy. Konstruktér zbraně chtěl zřejmě tímto způsobem ušetřit zápalník od zbytečných tvrdých nárazů do hlavně nad nábojovou komorou, ke kterým by jinak vždy po vystřelení posledního náboje docházelo.

Přes všechny její nedostatky je střelbu s touto zbraní opravdu zábava. Myslím, že její menší rozměry, snadnou ovladatelnost a nízkou hmotnost ocení zejména vaše drahé polovičky a děti.

V době psaní tohoto článku se cena běžně pohybovala kolem 11 000 korun.