Historie odstřelovačské pušky vz. 54 se začala psát v roce 1954, kdy orgány československé armády objednaly vývoj nové odstřelovačské pušky. Z důvodu unifikace munice se sovětskou armádou byl vznesen požadavek, aby budoucí zbraň používala náboje 7,62x54R. Úkolem byl pověřen konstruktér a zároveň i bývalý předváděcí střelec brněnské Zbrojovky Otakar Galaš. Konstruktér ve velmi krátkém čase zhotovil dva prototypy pod názvem ZG51Sn. Jeden z prototypů byl postaven se závěrovým systémem Maseru 98 a druhý se systémem Mosin vz.91/30. Po srovnávacích zkouškách byl, zřejmě z politických a ekonomických důvodů, vybrán prototyp postavený na závěru Mosin. Jasný ekonomický tlak je znát například i z toho že armáda požadovala, aby při výrobě nových zbraní byly v maximální možné míře použity součástky z pušky Mosin vz.91/30. Těch měla armáda v té době ve svých skladech značné množství. Výrobou nové odstřelovačské pušky byly pověřeny Závody přesného strojírenství v Uherském Brodě. Počátky výroby nebyly snadné. Jako největší problém se ukázal požadavek na využití skladových dílů opakovaček Mosin. Díly z válečné výroby měly značné výrobní tolerance a bylo nutné je dodatečně upravovat. Na pouzdrech závěru určených k výrobě odstřelovačských pušek vz.54 musel být například zvětšen průměr závitu sloužící k našroubování hlavně o 0,5mm. Jen tak bylo možné „sjednotit“ jejich výrobní tolerance. Přes počáteční těžkosti se nakonec přeci jen podařilo výrobu úspěšně rozběhnout a od počátku výroby v roce 1955 do jejího konce v roce 1958 opustilo brány výrobního podniku celkem 5413 pušek vz.54. Ve výzbroji armády vydržela puška vz.54 až do sedmdesátých let minulého století, kdy byla postupně nahrazena samonabíjecí sovětskou odstřelovačkou SVD „Dragunov“. Ve výzbroji SNB a později i policie ČR se udržela až do nového tisíciletí. Část těchto zbraní byla v devadesátých letech mírně modernizována a přeznačena na vz.54/91. Modernizace spočívala v montáži sovětského zaměřovače PSO-1, modernější pažby se stavitelnou lícnicí a dvojnožky pocházející z univerzálního kulometu vz.59.

Standardní „nemodernizovaná“ opu vz.54 se na první pohled od Mosina vz.91/30 liší především jinou, ergonomičtější pažbou. Kompletně překostruovaná je hlaveň i nosič mušky, který se přesunul téměř k ústí hlavně. To je řešeno poměrně nezvykle. Drážkovaná část hlavně končí 35mm od jejího ústí. Zbývající část hlavně má hladký vývrt a průměr 9,9mm. Tato jednoduchá úprava má zřejmě sloužit jako ochrana ústí před mechanickým poškozením a částečně i jako tlumič plamene.

Spoušťový mechanismus je ve srovnání se standardním Mosinem částečně „vyladěn“ ale nijak zásadně se od něho neliší. Úplně odlišná je klika závěru. Ta není ohnutá jako u odstřelovačské varianty opakovačky Mosin, ale je přímá a na závěr je přivařena tak že svírá s osou zbraně úhel 60° směrem dolů. Puška je vybavena zaměřovacím dalekohledem 2,5x6° vyrobeném v národním podniku Meopta. Stranová násuvná montáž by měla umožnit sejmutí a opětovné nasazení puškohledu bez nutnosti jeho nastřelování (k této informaci jsem z vlastní zkušenosti dost skeptický). Tento druh montáže umožňuje střelbu pomocí mechanických mířidel s nasazeným zaměřovacím dalekohledem. Hledí je posuvné stavitelné od 100 do 1200 metrů. Od 100 do 700 metrů je stupnice odstupňována po 50 metrech a od 700 do 1200 metrů po stovkách metrů. Muška krytá plechovým chránítkem je výškově a stranově seřiditelná. Výklopná nábojová schránka má kapacitu pět nábojů.

Puška je poměrně lehká a dobře vyvážená. Její těžiště leží přibližně v místě nábojové schránky. Zpětný ráz je citelný, ale dobře zvládnutelný. Nízkou hmotnost zbraně jsme ocenili především při střelbě z nestabilních poloh. Při střelbě v poloze vleže je kvůli delší pažbě klika závěru poměrně obtížně dosažitelná. Přes částečné vyladění mechanismu zbraně měla opu vz.54 k dnešním standardům na které jsme u odstřelovačských pušek zvyklí dost daleko. Závěr nešel zrovna zlehka a spoušť s odporem 3kg a délkou chodu 10mm také lehce drhla. Přitom požadavky kladené ze strany československé armády na tuto zbraň nebyly úplně malé. Puška měla být schopna zasahovat na vzdálenost 800 metrů terč o rozměrech 50x50cm desetkrát z deseti ran. Vezmeme-li v úvahu že zaměřovací dalekohled měl zvětšení pouze 2,5x jednalo se o vynikající výkon střelce. My jsme pušku zkoušeli na vzdálenost 100 metrů s původní municí 7,62x54R s těžkou střelou. Zveřejněná nástřelka sice není špatná, ale dala nám dost práce. Každopádně nelze objektivně hodnotit dnešním pohledem zbraň šedesát let starou. V době jejího vzniku se odstřelovačská puška vz.54 řadila minimálně ke standardu v dané kategorii. Vzhledem k nevelkým počtům pušek, které se dostaly na náš civilní trh, se v současnosti jedná o sběratelsky zajímavou a ceněnou zbraň.(Pro perfekcionisty: zbraň na našich fotografiích nemá bohužel originální botku pažby a hlavňovou objímku.)

Ráže........................................................... 7,62x54R
Hmotnost..................................................4,4kg
Délka hlavně.......................................... 1148mm
Celková délka......................................... 700mm
Kapacita nábojové schránky............... 5 nábojů